BLACK

Levou zadní -2. ročník 6/11/2010 Vestec u Prahy
Celý týden jsme s obavami sledovali předpověď počasí – skoro jsem chěla dát na modlení, aby sv.Petr milostivě popřál. Nakonec to vyšlo! Dul sice řádný fukejř, mraky černé a naducané, sluníčko se sotva ukázalo – ale bylo sucho a kdo se dobře oblékl, neprofoukl. Hafani si v kožíšku lebedili, těm bylo jistě hej.
Tož ráno jsme vstali, honem snídaně, a vyrazili směr Vestec u Prahy. Na cvičáku se sešlo asi 20 hafanů, dokonce i 2-měsíční miminko a jeden prcek o dva chlupy starší. Tak honem do houfu! Blekouš byl moc spokojený,že je mezi parťáky. A což teprve mezi parťačkami....A co pro nás tentokrát vzorní organizátoři Trauškeovi připravili?
Na rozehřátí agiliťácká sestava – lavička, áčko,skoky, tunely i slalom. Pro každého „hračka“, v podání zkušených borců to byla ladná podívaná. No, tak dál něco těžšího. Ve vymezeném čtverci byly rozmístěné hračky. Úkol: donést jich co nejvíc paničce. Byl to úkol pro mnohé obtížný, nejúspěšnější závodník donesl 4. Blekouš si cizí věci pouze prohlédnul, nevzal si ale žádnou. Však ho doma učili, že krást se nesmí, ne?
Přivolání za ztížených podmínek bylo tentokrát ztížené hlavně pro paničky. Měly se schovat pod deku, a pak hafana přivolat. Což o to, k zabalené postavě doběhl každý bez rozpaků – kvalitní balení díky ohromným poryvům větru bylo ale umění.
Tradiční slalom s polínkem postrkovaným holí byl lehký, podobně jako kutálení těžkého polínka lehkou PET lahví . Hafani to nikomu celkem neztěžovali. A to ani při disciplíně: páníček nese na jedné ruce tác s pohárky, druhou rukou si na vodítku vede miláčka. Škubání = pád tácu se nekonal. Jo, to druhá část cesty byla trochu těžší: na havu si usadit Zlaté stránky, a ladně donést do cíle. Nezaleknout se ani fujavice! Ale i to bylo splněno. Tak něco odpočinkového – odložení. Opět pro drtivou většinu účastníků hračka. A tak ještě hlavolámání pro dvounožce – několik velmi zapeklitých přesmyček a několik zvídavých chovatelských otázek.
Dohráno, spočítáno, odměny a potlesk pro vítěze i ostatní snaživé hafany, společné psí foto – a zase domů. Jak jsem čekala, v kufru se celou cestu neozval ani nejmenší šramot. Black zalehnul a usnul hned jako špalek. Cesta utíkala rychle, ale stejně nás mraky dohnaly. Dojeli jsme v řádném slejváku – ale to už nám nevadilo. Aspoň se o to lépe odfukovalo doma za kamny!
Blekouš se umístil sice na chvostu, ale bylo mu to úplně jedno. Pro něj to byl prima den, strávený s kámoši, vylítal se, vyblbnul – a už se jistě těší na nějakou další akci!